Estav.tv přinesl reportáž z vernisáže výstavy “Kashitu School: Cihlou k cihle, od návrhu k realizaci”, jež se uskutečnila 12. února v atriu Fakulty stavební ČVUT v Praze. Vedle výstavy se reportáž věnuje průběhu stavby první budovy (dílny) v létě 2023 ale i celému projektu SŠ. 

Fotky z vernisáže najdete zde: https://pratele.newrenato.org/?p=6464.

Nestihli jste tuto výstavu? Do 3.3. můžete navštívit podobnou výstavu a dokonce si vyrobit cihlu na našich cihlovačkách! Více zde.

Srdečně zveme na výstavu A Lot With Little v Centru Architektury a Městského Plánování v Praze (CAMP), kde je náš projekt SŠ v Kashitu představen vedle dalších projektů udržitelné architektury z celého světa. Výstava trvá od 7.2. do 3.3. Součástí jsou projekce, které začínají každou celou hodinu. Vstup zdarma, úterý až neděle v 9.00 – 21.00.

Více na webu CAMP zde.

FB: https://www.facebook.com/camppraha/posts/705565681789806

Už za pár dní začne výstava v atriu Fakulty stavební ČVUT. Obsahuje několik okruhů, které představují všechny důležité části projektu. Uvidíte konstrukce z našich speciálních cihel, naši cihlovačku a samozřejmě fotografie z místa.

Výstava je přístupná každý den do 28. 2. od 8 do 20h, včetně víkendů. Vstup zdarma, přes vrátnicí pustí každého zájemce o prohlédnutí výstavy.

Místo konání: https://mapy.cz/s/kedojalafo.

„V Kashitu je tým učitelů, kteří mají svou práci jako poslání. Při každé jejich větě cítíte, že to dělají hlavně pro děti. Učí je praktickému životu stejně tak jako matematice, angličtině atd. Chtějí pro ty děti víc a vidina střední školy přímo ve vesnici jim dává naději,“ říká Lucka Hejtmanová, která prožila na vlastní kůži realitu zambijského venkova, když se vydala pomoci realizovat projekt stavby střední školy přímo na místo. Jejím hlavním cílem bylo získat video materiál pro dokument a starost o sociální sítě. S čím vším se musela potýkat? Jaký na ni udělala Zambie dojem? A s čím nakonec ještě v Kashitu pomáhala? Začtěte se do dalšího rozhovoru s navrátilci ze Zambie!
Jaké jsou Tvé dojmy ze Zambie? (Kashitu / Zambie jako celek)
Zambie je pro mě plná kontrastů. Velké rozdíly mezi městy a vesnicí. Velké rozdíli mezi severem a jihem. Ale moje dojmy jsou vesměs pozitivní. Z velké části za to může fakt, že se celá akce děje na přání místních a tak se k nám také všichni chovali. V Kashitu jsem se mezi všemi cítila dobře. Ve městě to bylo trochu horší. Tam vás často vidí jako zdroj peněz a někdy je ta větší pozornost nepříjemná. Ale necítila jsem se v nebezpečí. Co pro mě bylo horší na vstřebání byla ta nespolehlivost. Ve smyslu – autobus možná pojede, možná ne. Tady jsem si vlastně uvědomila, jakou jistotu a velký klid nám dávalo to, že jsmě měli naše auto. Klasický případ, mít odvoz do nemocnice, kdyby něco. Když ležíte 3 dny s teplotou ve vesnici v Africe, tak si takové maličkosti uvědomíte. No a nezapomenu na jednodenní výlet k vodopádům. Cesta autem z půjčovny je zážitek sám o sobě. Ale díky tomu jsem měla možnost vidět tu rozmanitost přírody, která se měnila čím víc jsme se blížili k jihu. A člověk pak na našich silnicích už nikdy nezanadává.
Co jsi měla na starosti a jak se Ti dařilo to zvládat?
Primárně jsem měla na starosti sociální sítě, webové stránky a natáčení všeho, co zrovna přišlo pod hledáček. Zkrátka dostat informace z aktuálního dění mezi lidi a získat video materiál pro dokument. A někde mezi tím práce na stavbě, kde bylo potřeba zrovna přidat ruce k dílu. Jak se mi to dařilo? S internetem to byl každodenní boj a dostat článek na web se ukázalo jako práce klidně na 3 dny. Prostě každou chvilku zkusit kliknout, jestli zrovna teď už se vše nahraje a zveřejní. Trochu o nervy. Na stavbě, na našem kopečku, byl signál lepší. Takže při práci sem tam něco vyfotit, vyběhnout na termitiště, poslat vzkaz a rychle zase do práce. Práci na stavbě jsem si užívala, ráda pracuju rukama, ráda vyrábím, prostě pro mě ideální. Snad můžu říct, že jsem zvládala všechno, co bylo potřeba.
Co si z toho odnášíš?
No, hlavně to, že když se chce, všechno jde. A někdy si člověk poradí líp bez všech vymožeností dnešní doby. Víc jsem si uvědomila, jak rychlý, hektický a stresující život tady občas žijeme a jaké všemožné věci máme a ani je nepotřebujeme. V Zambii jsem se na chvilku zastavila a i když jsem byla každý den na stavbě, i když jsme se nenudili a každou chvíli řešili novou překážku, cítila jsem se víc v klidu, víc v pohodě a ve formě. Jsem ráda, že jsem byla platným členem a zvládla jsem řešit všechny úkoly, které na mě padly. Zásadní věc, když je dobrá parta, věci prostě jdou tak nějak líp. Připomněla jsem si, jak super a důležité je, umět se radovat z maličkostí. A odnáším si dost zkušeností ze stavby, které se mi budou hodit při mém vlastním kutilství. Jsem ráda za tuhle zkušenost a snad se na místo činu ještě vrátím. Ať už s nějakou další etapou, nebo s batohem na zádech.
Má stavba střední školy dle Tebe smysl?
Jo, to je velká otázka, každý se na ni ptá. Myslím, že na hledání odpovědi je potřeba to zažít na vlastní kůži v místě činu. Jako kameraman jsem měla možnost natáčet se studenty základní školy a učiteli. Když s nimi mluvíte, tak nemáte pochyby. V Kashitu je tým učitelů, kteří mají svou práci jako poslání. Při každé jejich větě cítíte, že to dělají hlavně pro děti. Učí je praktickému životu stejně tak jako matematice, angličtině atd. Chtějí pro ty děti víc a vidina střední školy přímo ve vesnici jim dává naději. Celý projekt není jen o postavené střední škole. To hlavní, co předáváme je, že si lidé budou moci postavit také lepší bydlení pro sebe a to sami s co nejmenšími náklady. Že budou moct svoje nové dovednosti uplatnit dále a získat tak lepší postavení. Je to běh na dlouhou trať a naučit místní využít ten potenciál je projekt sám o sobě. Takže ano, máme ještě hodně práce, ale věřím, že smysl to má. Jen to nebude vidět hned zítra.

U nás pole leží ladem, na nich jen ledový vzduch,
v Zambii však zemědělci zapřahají kravám pluh!
Jak vidíte, Zambijci nezahálí a období, které je pro nás dobou klidu, odpočinku v teple nebo časem zimních sportů, je pro obyvatele Kashitu časem pro kypření a obdělávání zemědělské půdy. Naštěstí mají zdatné pomocníky.

Honza Stárek prožil v týmu stavařů v Zambii nezapomenutelný čas. Na co všechno bude vzpomínat nejraději? Jak se mu dařilo zvládat úlohu fotografa? To a mnohem víc se dočtete v dalším rozhovoru s navrátilci z Kashitu.
Jaké jsou Tvé dojmy ze Zambie? (Kashitu / Zambie jako celek)

Musím přiznat, že jsem byl před příjezdem lehce nervózní, přece jen to bylo mé první osobní setkání s africkým kontinentem. A jak se říká, že ,,Afriku buď miluješ nebo nenávidíš,’’ tak já se přikláním k té první možnosti. Zambie mě nadchla svou krajinou, jiným sluncem, pestrou noční oblohou a vstřícnými lidmi. Avšak každá mince má i svou druhou stranu a to, že je Zambie rozvojovou zemí, bylo opravdu znát. V hlavním městě mohl člověk narazit na obchodní domy prodávající zboží drahých značek a přitom o několik metrů, kilometrů dál žije mnoho rodin, které musí vyžít s pytlem bílé kukuřice.
Lidé v Kashitu, které jsem potkal byli velice milí a přátelští, takže jsem se po celou dobu cítil opravdu dobře.

Co jsi měl na starosti a jak se Ti dařilo to zvládat?

Měl jsem na starosti dokumentovat každodenní život týmu a dění na stavbě. Do odjezdu Lucky jsem převážně fotil a pak jsem k focení přidal i natáčení. Zajímavým zážitkem bylo fotit celou návštěvu ministra zahraničí. Myslím, že nakonec největším nepřítelem byl pomalý a nestabilní internet ve chvílích, kdy jsme se snažili nahrávat fotky a videa z aktuálního dění. Někdy jsme ,,dobré ráno ze stavby’’ nahráli po skončení práce.
Focení a natáčení, ale nebyla má jediná pracovní náplň. Pomáhal jsem, kde bylo zrovna potřeba a byly dny, kdy jsem vrtačku nedal z ruky.

Co si z toho odnášíš?

Krásné a intenzivní vzpomínky. Na prašnou, vyschlou Zambii, na místní lidi, kteří nám mohou být v lecčem inspirací, například, že i s málem si člověk vystačí a může být šťastný. A také, že když se dá dohromady dobrý tým lidí, dají se zvládnout velké věci, například postavit budovu dílny v rekordním čase.

Má stavba střední školy dle Tebe smysl?

Popravdě jsem tuto otázku měl v hlavě, když jsem do Kashitu přijížděl. Po tom, co jsem viděl a zažil, s jakým zápalem se místní komunita stará o vzdělávání dětí v mateřské a základní škole, musím jednoznačně říci, že to má velký smysl! Například mentalita místních je nastavena tak, že pokud jejich vzdělání a nabyté znalosti nepřispějí na rozvoj komunity, ze které pocházejí, nemělo jejich vzdělávání smysl. Postavením střední školy se tato venkovská oblast může velmi rozvinout.

Stavaři nezahálí! Výroba cihel jede na plné obrátky! Schválně, kolik vyrobených cihel je na konci videa?