Honza Stárek prožil v týmu stavařů v Zambii nezapomenutelný čas. Na co všechno bude vzpomínat nejraději? Jak se mu dařilo zvládat úlohu fotografa? To a mnohem víc se dočtete v dalším rozhovoru s navrátilci z Kashitu.
Jaké jsou Tvé dojmy ze Zambie? (Kashitu / Zambie jako celek)

Musím přiznat, že jsem byl před příjezdem lehce nervózní, přece jen to bylo mé první osobní setkání s africkým kontinentem. A jak se říká, že ,,Afriku buď miluješ nebo nenávidíš,’’ tak já se přikláním k té první možnosti. Zambie mě nadchla svou krajinou, jiným sluncem, pestrou noční oblohou a vstřícnými lidmi. Avšak každá mince má i svou druhou stranu a to, že je Zambie rozvojovou zemí, bylo opravdu znát. V hlavním městě mohl člověk narazit na obchodní domy prodávající zboží drahých značek a přitom o několik metrů, kilometrů dál žije mnoho rodin, které musí vyžít s pytlem bílé kukuřice.
Lidé v Kashitu, které jsem potkal byli velice milí a přátelští, takže jsem se po celou dobu cítil opravdu dobře.

Co jsi měl na starosti a jak se Ti dařilo to zvládat?

Měl jsem na starosti dokumentovat každodenní život týmu a dění na stavbě. Do odjezdu Lucky jsem převážně fotil a pak jsem k focení přidal i natáčení. Zajímavým zážitkem bylo fotit celou návštěvu ministra zahraničí. Myslím, že nakonec největším nepřítelem byl pomalý a nestabilní internet ve chvílích, kdy jsme se snažili nahrávat fotky a videa z aktuálního dění. Někdy jsme ,,dobré ráno ze stavby’’ nahráli po skončení práce.
Focení a natáčení, ale nebyla má jediná pracovní náplň. Pomáhal jsem, kde bylo zrovna potřeba a byly dny, kdy jsem vrtačku nedal z ruky.

Co si z toho odnášíš?

Krásné a intenzivní vzpomínky. Na prašnou, vyschlou Zambii, na místní lidi, kteří nám mohou být v lecčem inspirací, například, že i s málem si člověk vystačí a může být šťastný. A také, že když se dá dohromady dobrý tým lidí, dají se zvládnout velké věci, například postavit budovu dílny v rekordním čase.

Má stavba střední školy dle Tebe smysl?

Popravdě jsem tuto otázku měl v hlavě, když jsem do Kashitu přijížděl. Po tom, co jsem viděl a zažil, s jakým zápalem se místní komunita stará o vzdělávání dětí v mateřské a základní škole, musím jednoznačně říci, že to má velký smysl! Například mentalita místních je nastavena tak, že pokud jejich vzdělání a nabyté znalosti nepřispějí na rozvoj komunity, ze které pocházejí, nemělo jejich vzdělávání smysl. Postavením střední školy se tato venkovská oblast může velmi rozvinout.