V pondělí 12. února byla v atriu Fakulty stavební ČVUT v Praze zahájena výstava Kashitu School: Cihlou k cihle, od návrhu k realizaci. Výstava přibližuje cestu od prvotního nápadu kolem roku 2010 až k dokončení první stavby – dílny v září 2023. K vidění jsou velkoformátové fotografie, modely, ale i instalace speciálních cihel použitých přímo na stavbě v Zambii. Na návštěvníky čeká i cihlovačka. 

Výstavu zahájili zástupci strategických partnerů celého projektu. Marta Höferová ze spolku Přátelé New Renato přivítala přítomné hosty – zástupce partnerů projektu a Ing. Petr Čanda z Realizačního teamu – dobrovolných stavařů přiblížil, jak stavba probíhala v zambijských podmínkách za zapojení místních lidí: Ačkoliv jsme měli vše dopředu naplánované, museli jsme čelit dvouměsíčnímu zpoždění cihlovacích lisů, řešit dost byrokratických záležitostí a vedle toho stihnout postavit budovu do konce září 2023, abychom abychom splnili podminky grantu UNDP Challenge Fund.  Přešli jsme tedy na jiný konstrukční systém – železobetonový skelet, který se dodatečně vyzdil cihlami, které jsme mezitím začali dělat s místními lidmi podle jejich tradiční technologie. Po příjezdu cihlovaček jsme s nimi dodělali zbytek potřebných cihel a dílnu stihli postavit, ale jen díky víc jak 8 hodinové práci všech na stavbě. Bez moderní technologie jsme v limitu zvládli něco, co by bylo výzvou i pro české stavební firmy.

Za partnera projektu ČVUT promluvil prof. Ing. Zbyněk Škvor, CSc., prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a doktorské studium. Vyzdvihl, že ČVUT je rádo partnerem projektu, na kterém spolupracují studenti a absolventi ČVUT, kteří při stavbě střední školy v rozvojové oblasti implementují, co se na ČVUT naučili: principy moderních stavebních vychytávek se zapojením tradičních způsobů stavění v dané lokalitě, vše v symbióze s místním klimatem a přírodními i ekonomickými zdroji.

Dalším hostem, který promluvil, byla paní Hana Volná, zástupkyně ředitele Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Připomněla, že MZV vítá a podporuje projekty, které v Zambii pomáhají místním lidem, aby se stali soběstačnými. Dále uvedla, jak MZV ve spolupráci s Českou rozvojovou agenturou a ambasádou ČR v Zambii pomohlo při stavbě první budovy především s byrokratickými procedurami. MZV poskytlo projektu finanční podporu společně s organizací UNDP ve formě UNDP Challenge Fund – v maximální výši 40.000 USD. Projekt zaštítil rektor ČVUT, doc. RNDr. Vojtěch Petráček, CSc.

Následovalo poděkování partnerům projektu z řad státních institucí i soukromých firem, kterým byly předány upomínkové certifikáty. První budova SŠ stojí i díky mnoha dalším partnerům a dárcům, kteří si přáli zůstat v anonymitě.

Následně byla výstava otevřena slavnostním přípitkem.

Výstava je přístupná každý den do 28. února od 8 do 20h, včetně víkendů. Vstup zdarma, přes vrátnicí pustí každého zájemce o prohlédnutí výstavy.

Místo konání: https://mapy.cz/s/kedojalafo.

Děkujeme Canon CZ, který nás podpořil kvalitním tiskem celé výstavy. Vystavené fotografie si můžete koupit zde: https://www.kashituschool.org/beneficni-prodej/ a podpořit tak projekt střední školy.

Za skvělé moderování děkujeme Marii Hodinářové, za občerstvení pro partnery firmě Sweet Production s.r.o. / Cokoladalyra.cz.

O stavbě SŠ:

Přípravy na první stavbu střední školy v Kashitu trvaly od roku 2010 (konzultace s místní zambijskou neziskovou organizací NRCS, architektonické studie, konzultace s místními školskými úřady a českou ambasádou) do roku 2023, kdy bylo možné budovu postavit díky dostatečnému množství finančních prostředků a dobrovolnické práci celkem 40 lidí – místních i českých.

Celkové stavební řešení střední školy je uzpůsobeno místnímu klimatu a tradici: technologie výstavby konstrukcí z nepálených lisovaných cihel navazuje na místní tradici, zároveň se ale snaží řešit její nedostatky. Petr Čanda vysvětlil: „Možnosti kvalitní technologie pro výstavbu infrastrukturních a obytných budov v podmínkách zambijského venkova jsou značně omezeny. Pálené cihly způsobují odlesňování, betonové cihly jsou velmi finančně náročné. My jsme se rozhodli jít cestou tradiční stavební technologie výroby nepálených cihel pomocí ručního lisu, kterou jsme vylepšili. Směs na výrobu cihel obsahuje velmi malou příměs cementu, okolo 5 %, a výrobu cihel provádíme na kvalitních strojích vyrobených v ČR. Díky tomu mají cihly větší pevnost, jsou odolné vůči vlhkosti i působení termitů a námi poskytnuté stroje vyrábí tvarově stálé cihly se zámkovou funkcí, zefektivňující a zjednodušující proces výstavby.“ Česká inovativní technologie  stavby tak umožní kýžené vzdělání a rozvoj afrického regionu.

O střední škole v Kashitu:

Střední škola v Kashitu  odpovídá na problém nedostupnosti středního vzdělání pro 3800 žáků 12 základních škol ve venkovské oblasti Kashitu (Zambie), kdy nejbližší střední škola je vzdálena 40 kilometrů (při zdejší dopravní infrastruktuře je to časově i finančně nákladná položka místních venkovských rodin). Část školy bude praktická s výučními obory (kovoobráběčství, truhlářství, včelaření), část gymnazijní s možností pokračovat na univerzitě. S pětiletým středoškolským systémem v Zambii tak bude škola hostit až 250 studentů. Správcem školy bude místní organizace New Renato, která vznikla v roce 1986 z podnětu místních lidí a svými projekty pozvedá životní úroveň 18 000 obyvatel v oblasti Kashitu. Už nyní spravuje a vede 2 mateřské a dvě základní školy. New Renato je autorem projektu SŠ. Více informací o projektu: www.kashituschool.org.

Tisková zpráva ČVUT: https://aktualne.cvut.cz/tiskove-zpravy/20240213-cihlou-k-cihle-vystava-o-ceste-od-diplomove-prace-studenta-fakulty-stavebni

Estav.tv přinesl reportáž z vernisáže výstavy “Kashitu School: Cihlou k cihle, od návrhu k realizaci”, jež se uskutečnila 12. února v atriu Fakulty stavební ČVUT v Praze. Vedle výstavy se reportáž věnuje průběhu stavby první budovy (dílny) v létě 2023 ale i celému projektu SŠ. 

Fotky z vernisáže najdete zde: https://pratele.newrenato.org/?p=6464.

Nestihli jste tuto výstavu? Do 3.3. můžete navštívit podobnou výstavu a dokonce si vyrobit cihlu na našich cihlovačkách! Více zde.

Srdečně zveme na výstavu A Lot With Little v Centru Architektury a Městského Plánování v Praze (CAMP), kde je náš projekt SŠ v Kashitu představen vedle dalších projektů udržitelné architektury z celého světa. Výstava trvá od 7.2. do 3.3. Součástí jsou projekce, které začínají každou celou hodinu. Vstup zdarma, úterý až neděle v 9.00 – 21.00.

Více na webu CAMP zde.

FB: https://www.facebook.com/camppraha/posts/705565681789806

Už za pár dní začne výstava v atriu Fakulty stavební ČVUT. Obsahuje několik okruhů, které představují všechny důležité části projektu. Uvidíte konstrukce z našich speciálních cihel, naši cihlovačku a samozřejmě fotografie z místa.

Výstava je přístupná každý den do 28. 2. od 8 do 20h, včetně víkendů. Vstup zdarma, přes vrátnicí pustí každého zájemce o prohlédnutí výstavy.

Místo konání: https://mapy.cz/s/kedojalafo.

„V Kashitu je tým učitelů, kteří mají svou práci jako poslání. Při každé jejich větě cítíte, že to dělají hlavně pro děti. Učí je praktickému životu stejně tak jako matematice, angličtině atd. Chtějí pro ty děti víc a vidina střední školy přímo ve vesnici jim dává naději,“ říká Lucka Hejtmanová, která prožila na vlastní kůži realitu zambijského venkova, když se vydala pomoci realizovat projekt stavby střední školy přímo na místo. Jejím hlavním cílem bylo získat video materiál pro dokument a starost o sociální sítě. S čím vším se musela potýkat? Jaký na ni udělala Zambie dojem? A s čím nakonec ještě v Kashitu pomáhala? Začtěte se do dalšího rozhovoru s navrátilci ze Zambie!
Jaké jsou Tvé dojmy ze Zambie? (Kashitu / Zambie jako celek)
Zambie je pro mě plná kontrastů. Velké rozdíly mezi městy a vesnicí. Velké rozdíli mezi severem a jihem. Ale moje dojmy jsou vesměs pozitivní. Z velké části za to může fakt, že se celá akce děje na přání místních a tak se k nám také všichni chovali. V Kashitu jsem se mezi všemi cítila dobře. Ve městě to bylo trochu horší. Tam vás často vidí jako zdroj peněz a někdy je ta větší pozornost nepříjemná. Ale necítila jsem se v nebezpečí. Co pro mě bylo horší na vstřebání byla ta nespolehlivost. Ve smyslu – autobus možná pojede, možná ne. Tady jsem si vlastně uvědomila, jakou jistotu a velký klid nám dávalo to, že jsmě měli naše auto. Klasický případ, mít odvoz do nemocnice, kdyby něco. Když ležíte 3 dny s teplotou ve vesnici v Africe, tak si takové maličkosti uvědomíte. No a nezapomenu na jednodenní výlet k vodopádům. Cesta autem z půjčovny je zážitek sám o sobě. Ale díky tomu jsem měla možnost vidět tu rozmanitost přírody, která se měnila čím víc jsme se blížili k jihu. A člověk pak na našich silnicích už nikdy nezanadává.
Co jsi měla na starosti a jak se Ti dařilo to zvládat?
Primárně jsem měla na starosti sociální sítě, webové stránky a natáčení všeho, co zrovna přišlo pod hledáček. Zkrátka dostat informace z aktuálního dění mezi lidi a získat video materiál pro dokument. A někde mezi tím práce na stavbě, kde bylo potřeba zrovna přidat ruce k dílu. Jak se mi to dařilo? S internetem to byl každodenní boj a dostat článek na web se ukázalo jako práce klidně na 3 dny. Prostě každou chvilku zkusit kliknout, jestli zrovna teď už se vše nahraje a zveřejní. Trochu o nervy. Na stavbě, na našem kopečku, byl signál lepší. Takže při práci sem tam něco vyfotit, vyběhnout na termitiště, poslat vzkaz a rychle zase do práce. Práci na stavbě jsem si užívala, ráda pracuju rukama, ráda vyrábím, prostě pro mě ideální. Snad můžu říct, že jsem zvládala všechno, co bylo potřeba.
Co si z toho odnášíš?
No, hlavně to, že když se chce, všechno jde. A někdy si člověk poradí líp bez všech vymožeností dnešní doby. Víc jsem si uvědomila, jak rychlý, hektický a stresující život tady občas žijeme a jaké všemožné věci máme a ani je nepotřebujeme. V Zambii jsem se na chvilku zastavila a i když jsem byla každý den na stavbě, i když jsme se nenudili a každou chvíli řešili novou překážku, cítila jsem se víc v klidu, víc v pohodě a ve formě. Jsem ráda, že jsem byla platným členem a zvládla jsem řešit všechny úkoly, které na mě padly. Zásadní věc, když je dobrá parta, věci prostě jdou tak nějak líp. Připomněla jsem si, jak super a důležité je, umět se radovat z maličkostí. A odnáším si dost zkušeností ze stavby, které se mi budou hodit při mém vlastním kutilství. Jsem ráda za tuhle zkušenost a snad se na místo činu ještě vrátím. Ať už s nějakou další etapou, nebo s batohem na zádech.
Má stavba střední školy dle Tebe smysl?
Jo, to je velká otázka, každý se na ni ptá. Myslím, že na hledání odpovědi je potřeba to zažít na vlastní kůži v místě činu. Jako kameraman jsem měla možnost natáčet se studenty základní školy a učiteli. Když s nimi mluvíte, tak nemáte pochyby. V Kashitu je tým učitelů, kteří mají svou práci jako poslání. Při každé jejich větě cítíte, že to dělají hlavně pro děti. Učí je praktickému životu stejně tak jako matematice, angličtině atd. Chtějí pro ty děti víc a vidina střední školy přímo ve vesnici jim dává naději. Celý projekt není jen o postavené střední škole. To hlavní, co předáváme je, že si lidé budou moci postavit také lepší bydlení pro sebe a to sami s co nejmenšími náklady. Že budou moct svoje nové dovednosti uplatnit dále a získat tak lepší postavení. Je to běh na dlouhou trať a naučit místní využít ten potenciál je projekt sám o sobě. Takže ano, máme ještě hodně práce, ale věřím, že smysl to má. Jen to nebude vidět hned zítra.

U nás pole leží ladem, na nich jen ledový vzduch,
v Zambii však zemědělci zapřahají kravám pluh!
Jak vidíte, Zambijci nezahálí a období, které je pro nás dobou klidu, odpočinku v teple nebo časem zimních sportů, je pro obyvatele Kashitu časem pro kypření a obdělávání zemědělské půdy. Naštěstí mají zdatné pomocníky.

Honza Stárek prožil v týmu stavařů v Zambii nezapomenutelný čas. Na co všechno bude vzpomínat nejraději? Jak se mu dařilo zvládat úlohu fotografa? To a mnohem víc se dočtete v dalším rozhovoru s navrátilci z Kashitu.
Jaké jsou Tvé dojmy ze Zambie? (Kashitu / Zambie jako celek)

Musím přiznat, že jsem byl před příjezdem lehce nervózní, přece jen to bylo mé první osobní setkání s africkým kontinentem. A jak se říká, že ,,Afriku buď miluješ nebo nenávidíš,’’ tak já se přikláním k té první možnosti. Zambie mě nadchla svou krajinou, jiným sluncem, pestrou noční oblohou a vstřícnými lidmi. Avšak každá mince má i svou druhou stranu a to, že je Zambie rozvojovou zemí, bylo opravdu znát. V hlavním městě mohl člověk narazit na obchodní domy prodávající zboží drahých značek a přitom o několik metrů, kilometrů dál žije mnoho rodin, které musí vyžít s pytlem bílé kukuřice.
Lidé v Kashitu, které jsem potkal byli velice milí a přátelští, takže jsem se po celou dobu cítil opravdu dobře.

Co jsi měl na starosti a jak se Ti dařilo to zvládat?

Měl jsem na starosti dokumentovat každodenní život týmu a dění na stavbě. Do odjezdu Lucky jsem převážně fotil a pak jsem k focení přidal i natáčení. Zajímavým zážitkem bylo fotit celou návštěvu ministra zahraničí. Myslím, že nakonec největším nepřítelem byl pomalý a nestabilní internet ve chvílích, kdy jsme se snažili nahrávat fotky a videa z aktuálního dění. Někdy jsme ,,dobré ráno ze stavby’’ nahráli po skončení práce.
Focení a natáčení, ale nebyla má jediná pracovní náplň. Pomáhal jsem, kde bylo zrovna potřeba a byly dny, kdy jsem vrtačku nedal z ruky.

Co si z toho odnášíš?

Krásné a intenzivní vzpomínky. Na prašnou, vyschlou Zambii, na místní lidi, kteří nám mohou být v lecčem inspirací, například, že i s málem si člověk vystačí a může být šťastný. A také, že když se dá dohromady dobrý tým lidí, dají se zvládnout velké věci, například postavit budovu dílny v rekordním čase.

Má stavba střední školy dle Tebe smysl?

Popravdě jsem tuto otázku měl v hlavě, když jsem do Kashitu přijížděl. Po tom, co jsem viděl a zažil, s jakým zápalem se místní komunita stará o vzdělávání dětí v mateřské a základní škole, musím jednoznačně říci, že to má velký smysl! Například mentalita místních je nastavena tak, že pokud jejich vzdělání a nabyté znalosti nepřispějí na rozvoj komunity, ze které pocházejí, nemělo jejich vzdělávání smysl. Postavením střední školy se tato venkovská oblast může velmi rozvinout.