„V Kashitu je tým učitelů, kteří mají svou práci jako poslání. Při každé jejich větě cítíte, že to dělají hlavně pro děti. Učí je praktickému životu stejně tak jako matematice, angličtině atd. Chtějí pro ty děti víc a vidina střední školy přímo ve vesnici jim dává naději,“ říká Lucka Hejtmanová, která prožila na vlastní kůži realitu zambijského venkova, když se vydala pomoci realizovat projekt stavby střední školy přímo na místo. Jejím hlavním cílem bylo získat video materiál pro dokument a starost o sociální sítě. S čím vším se musela potýkat? Jaký na ni udělala Zambie dojem? A s čím nakonec ještě v Kashitu pomáhala? Začtěte se do dalšího rozhovoru s navrátilci ze Zambie!
Jaké jsou Tvé dojmy ze Zambie? (Kashitu / Zambie jako celek)
Zambie je pro mě plná kontrastů. Velké rozdíly mezi městy a vesnicí. Velké rozdíli mezi severem a jihem. Ale moje dojmy jsou vesměs pozitivní. Z velké části za to může fakt, že se celá akce děje na přání místních a tak se k nám také všichni chovali. V Kashitu jsem se mezi všemi cítila dobře. Ve městě to bylo trochu horší. Tam vás často vidí jako zdroj peněz a někdy je ta větší pozornost nepříjemná. Ale necítila jsem se v nebezpečí. Co pro mě bylo horší na vstřebání byla ta nespolehlivost. Ve smyslu – autobus možná pojede, možná ne. Tady jsem si vlastně uvědomila, jakou jistotu a velký klid nám dávalo to, že jsmě měli naše auto. Klasický případ, mít odvoz do nemocnice, kdyby něco. Když ležíte 3 dny s teplotou ve vesnici v Africe, tak si takové maličkosti uvědomíte. No a nezapomenu na jednodenní výlet k vodopádům. Cesta autem z půjčovny je zážitek sám o sobě. Ale díky tomu jsem měla možnost vidět tu rozmanitost přírody, která se měnila čím víc jsme se blížili k jihu. A člověk pak na našich silnicích už nikdy nezanadává.
Co jsi měla na starosti a jak se Ti dařilo to zvládat?
Primárně jsem měla na starosti sociální sítě, webové stránky a natáčení všeho, co zrovna přišlo pod hledáček. Zkrátka dostat informace z aktuálního dění mezi lidi a získat video materiál pro dokument. A někde mezi tím práce na stavbě, kde bylo potřeba zrovna přidat ruce k dílu. Jak se mi to dařilo? S internetem to byl každodenní boj a dostat článek na web se ukázalo jako práce klidně na 3 dny. Prostě každou chvilku zkusit kliknout, jestli zrovna teď už se vše nahraje a zveřejní. Trochu o nervy. Na stavbě, na našem kopečku, byl signál lepší. Takže při práci sem tam něco vyfotit, vyběhnout na termitiště, poslat vzkaz a rychle zase do práce. Práci na stavbě jsem si užívala, ráda pracuju rukama, ráda vyrábím, prostě pro mě ideální. Snad můžu říct, že jsem zvládala všechno, co bylo potřeba.
Co si z toho odnášíš?
No, hlavně to, že když se chce, všechno jde. A někdy si člověk poradí líp bez všech vymožeností dnešní doby. Víc jsem si uvědomila, jak rychlý, hektický a stresující život tady občas žijeme a jaké všemožné věci máme a ani je nepotřebujeme. V Zambii jsem se na chvilku zastavila a i když jsem byla každý den na stavbě, i když jsme se nenudili a každou chvíli řešili novou překážku, cítila jsem se víc v klidu, víc v pohodě a ve formě. Jsem ráda, že jsem byla platným členem a zvládla jsem řešit všechny úkoly, které na mě padly. Zásadní věc, když je dobrá parta, věci prostě jdou tak nějak líp. Připomněla jsem si, jak super a důležité je, umět se radovat z maličkostí. A odnáším si dost zkušeností ze stavby, které se mi budou hodit při mém vlastním kutilství. Jsem ráda za tuhle zkušenost a snad se na místo činu ještě vrátím. Ať už s nějakou další etapou, nebo s batohem na zádech.
Má stavba střední školy dle Tebe smysl?
Jo, to je velká otázka, každý se na ni ptá. Myslím, že na hledání odpovědi je potřeba to zažít na vlastní kůži v místě činu. Jako kameraman jsem měla možnost natáčet se studenty základní školy a učiteli. Když s nimi mluvíte, tak nemáte pochyby. V Kashitu je tým učitelů, kteří mají svou práci jako poslání. Při každé jejich větě cítíte, že to dělají hlavně pro děti. Učí je praktickému životu stejně tak jako matematice, angličtině atd. Chtějí pro ty děti víc a vidina střední školy přímo ve vesnici jim dává naději. Celý projekt není jen o postavené střední škole. To hlavní, co předáváme je, že si lidé budou moci postavit také lepší bydlení pro sebe a to sami s co nejmenšími náklady. Že budou moct svoje nové dovednosti uplatnit dále a získat tak lepší postavení. Je to běh na dlouhou trať a naučit místní využít ten potenciál je projekt sám o sobě. Takže ano, máme ještě hodně práce, ale věřím, že smysl to má. Jen to nebude vidět hned zítra.