V neděli 24. září byla pro Martu a Anežku první a zároveň i poslední nedělí v Kashitu. Pro Petra poslední. Kdo byl v Kashitu, ví, že místní život se po pracovním týdnu odehrává zde. V neděli se totiž lidé z Kashitu sejdou doslova ze všech insak a domečků své oblasti na mši. V celém Kashitu je 7 kostelů, zde v centru Kashitu je největší z nich. Po bohoslužbě se zde vítají a loučí se svými hosty. A taky ohlašují události na další období.

Petr se s nimi loučil po 3 měsících, kdy zde budoval se zambijskými a českými dobrovolníky první budovu střední školy – dílnu. Potlesk mu patřil veliký.

Marta s Anežkou předaly prvně komunitě dar – olej sv. Šarbela. Poté jim poděkovaly za pohostinnost pro všechny dobrovolníky z ČR a připomněly, že stavba se postavila díky zapojení všechn dobrovolníků a díky darům štědrých dárců z ČR, kdy někteří z nich také nejsou bohatí. A vyzvaly přítomné lidi, že i oni se mohou podílet – třeba pomocí při další stavbě nebo rovnou v úterý s přípravou na slavnostní otevření následující den. Lidé vzali naši výzvu vážně a v úterý přišli. Jsme rádi, že spolupracujeme s komunitou, která se na stavbě SŠ podílí. Děkujeme za překlad Josephu Kafwembe.

Následovalo osobní pozdravení ode všech – počínaje stařešinou po nejmladší. Samozřejmě za zvuků rytmické písně s bubny.

Poté jsme se vyfotili venku. Petr už v tu chvíli byl znovu na stavbě, neboť prostě bylo třeba zamakat, aby se vše do otevření stihlo.

Místní komunita pokračuje po mši společným obědem a sdílením, co prožili minulý týden. Díky německé organizaci Fountains of Life se tak nyní děje v přilehlých budovách, které se postupně přistavují. S tím vás seznámíme jindy.

P.S.: Bohoslužbu zde vedla žena a její kázání bylo takové, že několikrát rozesmála celý kostel.